Měsíc za oknem se až příliš podobá
špinavýmu čtverhranýmu lustru
celej zastřeně nepřátelskej
bude tam viset až do rána
uraženej jako vždycky
jakoby snad na tom záleželo
tichá projekce přes sklo
kterou postupně vytlačují
bubnující záclony v průvanu
vtláčím prstama spánky směrem dovnitř
a pak je zas nechávám se vrátit
jako falešný snový žábry
kdybych teď usnul
dýchal bych právě přes ně
jenže
už zase nevím
kam se poděly ty mý skvělý sny
plný cinkání a poskakování
šaškovská nátura se rozhodla pro derniéru
a i tu si sotva pamatuju.
16.03.2008 01:23
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat