Achjo stařičkej dobrej Consul

Achjo stařičkej dobrej Consul,

vynechávaj mu písmenka,
za 3 měsíce jsem zvládl
utopit všechny známý obličeje
v exkluzivní lahvi vývozního oleje,
ať žijí exportovaný city,
stejně pro ně nebylo místo –
řekli mi na oddělení Znárodněných,
skoro čekali, že poděkuju.
Takže teď budu stát na Hlavní třídě
úplně sám, snad mi zbylo alespoň
na krabičku tabákových příslibů,
v rozbitých botách rozbiju
lví strážce na plantážích
bílé? koky, pod nehty
fialových
nudných
zkřivených
věčně zblitých
pomalu stárnoucích mudrců Podbřišku,
které denně zdravím, když kupuju
v jejich kiosku jejich „chutné“ bagety.
Už nemám u koho bych schoval
nejnovější model deštivých pršiplášťů,
když si půjdu pro další přídavek
svačinové exploze pro pokročilé.
Takže čekám dvacet let spodních proudů,
pak možná zdědím lehký člunek iluminovaný,
abych všem necpal, že jsem přišel na to,
proč trpasličí pinčové po nocích
píšou Veliké dějiny mokrých očí,
odevzdám savý zmodralý palce
od věčného zamačkávání lišek Bystroušek
do kamenitý země.
Koupím si
dům
křeslo
uvítací dečku
vyhřívací koketku
svůdnou zarážku na dveře
a možná zapomenu na to,
že jsem to byl já, kdo naplnil láhev.

04.11.2003 09:34