Devatenáctýho

V sedmnácti a půl tu byl obrovskej craj,
protože jsem se snažil
být alespoň na chvíli
ten kdo myslí & dává,
ten kdo vnímá.

Teď počítám jemnější ručičky času
a nezbývá nic jinýho
než obousklonný rande naslepo,
abych mohl poznat,
jaký to je
bavit stoosmedesátitří centimetrovou blondýnu,
která je introvertní
a
nikdy
nikoho
neměla
a
líbí
se
jí
dlouhý vlasy
a
já
zapomněl
jaký to je
vést
intelektuální hovory
o "sakra" nářezovým rocku...

XXX

V čajovně duněla
otázka A co teď?,
tak jsme raději šli do kopce
nad Karasem,
stejně to nikam nevedlo,
ztrácela dech
a vyprávěla mi,
jak vyvrací soušky v lese,
teda pokuď jí síly stačí,
byla zadýchaná,
do toho nudnýho vilovýho kopce,
kterej se láme nad Njů Ruskem...

XXX

Podruhý u J. Bechera,
zase ticho
MTR
NMTR
Nevím, mám políbit?
Je sakra zima,
nadáváme na psy s tlustým kožichem...

Uklidíme?
Takže já asi půjdu, viď?
Tak se měj...
Zmrzlý úsměv obou.

Chci vůbec políbit?

Heh, tak já du k tý Aralce,
co ty na to?
Pěkná zima, já vim.
(očistec se hodí)

XXX

Modlitba k Japhymu,
lampa bliká,
čekám další půlhodinu,
modlitba k Salovi,
lampa rozverně prská světlo,
nakonec staví hjundaj,
už sem myslel, že tu strávim celou noc,
170 ve tmě na Ostrov,
polární bozi řítící se po dálnici...

XXX

Rychle o půl devátý oběd,
zapomenout na
narcisistický kecy,
tříhodinovej výplach osobnosti,
měla by se vlastně bát...

XXX

A zase piju...

20.11.2003 14:51