Přes ten ranní kašel
který se protáhne až do dalšího rána
přes všechny ty vypadaný vlasy
co mám místo koberce
jsem si nějak nevšimnul
že už dávno pozbývám ostruh
jazyk otupil
před lidmi dávám přednost mumlání
a svádím to na únavu
na vládu
na příbuzenstvo
cokoli je po ruce
už se jenom těším
až začnu s šílenstvím v očích
hledat po lesech jámy a kotliny
abych se tam mohl vykřičet
nad tou bídou
že jsem jenom prázdným torzem
17.02.2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat