Byl večer elektrických žárovek
a ona seděla na modré židličce,
kolem lítali ukřičení číšníci,
řvali italské objednávky vinného po-střiku,
jenže za oknem vážně kvetl prosinec,
šeptání trochu mimo módu…
Prohlížela si mě přes průhlednou rtěnku,
v rukou jsem schovával zjizvené smuteční oznámení,
prodávali ho za úklonu na rohu NOVÉHO ÚSVITU,
zašlé fotky prarodičů v rámování…
A tak jsem tedy pohledem požádal
o šťastnou vrásku na tváři – vyslyšela mě –
dveřmi vstoupil prodavač plyšových klobouků –
zatáhl jsem za list zakrslé palmičky –
nechal se zvolna krmit filozofií
drahého parfému chanell č. 5…
Opět přicházela rána ve vyhřáté posteli,
pod bledou peřinou jsem s chutí
prohrával předem známý souboj v rumykup,
škoda že v kinech zrovna hráli Klub nevěřících,
nejspíš jsem se příliš smál motýlkaření klasiků…
03.11.2003 16:09
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat